Raný středověk

Domy jsou vytvořeny z regionálních, obnovitelných materiálů. Aniž by to naši předci věděli, stavěli už tenkrát ekologické domy, navíc zcela kompostovatelné a recyklovatelné.

Přestože byly používány jednoduché materiály, naši předkové perfektně ovládali tesařskou techniku. Protože se se dřevem pracovalo po tisíciletí, denně používali triky a grify, kterým se dnes musíme zase znovu učit.

Došková střecha a dřevěné šindele, lepenicová stěna, konstrukce z fošen a roubené stavby, to vše se znovu objevuje, zkouší a používá. A protože z té doby neexistují žádné plánky nebo originální stavby, musíme všechny detaily sbírat pomocí archeologie a dalších pomocných věd. Přitom využíváme spolupráci s dalšími muzei, se zemským úřadem památkové péče a dalšími muzei. Pro všechny zúčastněné je čilá výměna zkušeností významným přínosem a každý úspěch je motivací pro nové cíle. Spolek Via Carolina je přesvědčen, že se brzy objeví odborníci na síťové ornamenty, na dřevěné, kamenné a lepenicové stavby.

Střed vesnice tvoří podlouhlý dům, jedná se o sídlo nejmocnějšího muže v obci, se spolkovou místností a slavnostním sálem v jednom. Zatímco byl sál postaven lepenicovou technikou, je soukromá část domu zbudována z fošen. Jako všechny domy, nemá ani tato stavba žádný komín. Kouř z otevřeného ohniště se rozprostírá pod střechou a hledá si cestu otvory na štítových stranách. 

Ostatní domy svým vybavením a velikostí svědčí o majetku a postavení jejich obyvatel. Roubenka a domy z fošen s lepenicovými stěnami působí takřka útulně se svými ohništi a hliněnými pecemi, přesto je na náš vkus všechno trochu tmavé kvůli malému počtu okének. Beze skla to byly jednoduché otvory v ochranné stěně, a kudy vnikalo dovnitř světlo, vycházelo zase ven teplo, a tak se nedbalo na tento luxus.
Zemnice na nás ostatně působí neobvykle a neútulně. Ve tmě, shrbený a napůl zakopaný v zemi by člověk nechtěl bydlet a ve skutečnosti to byly většinou dílny nebo sklady a spokojit se s nimi museli jen ti nejchudší.